E-government v Česku: Jak se mění přístup státu k online službám

Historie elektronické vlády ve světě

Historie elektronické vlády: Od prvních kroků k digitální revoluci

Prvopočátky elektronické vlády lze spatřovat v 60. a 70. letech, kdy se technologicky vyspělé země pustily do prvních experimentů s počítačovými systémy ve státní správě. Tenkrát šlo spíš o interní záležitosti úřadů – obyčejný člověk z toho neměl prakticky nic.

Všechno se změnilo s příchodem internetu v 90. letech. Vzpomínáte si ještě na ty doby? Internet byl něco nového, vzrušujícího – a vlády po celém světě začaly tušit jeho potenciál. Singapur byl v tomhle ohledu napřed. Už v roce 1980 rozjeli národní program komputerizace a v roce 1999 spustili e-Government Action Plan. Byli jako ten soused, co má vždycky nejnovější technologie dřív než ostatní.

Amerika nezůstala pozadu. Clintonova administrativa v roce 1993 odstartovala program National Performance Review. V roce 2002 byl ve Spojených státech přijat zákon E-Government Act, který institucionalizoval elektronickou vládu na federální úrovni a stanovil rámec pro její další rozvoj. To byl moment, kdy Amerika řekla: Tohle bereme vážně.

Evropa se probudila na přelomu tisíciletí. Nejdřív přišla Lisabonská strategie v roce 2000, pak iniciativa i2010 v roce 2005. Ale upřímně? Někteří byli mnohem rychlejší než jiní.

Vezměte si třeba Estonsko. Po získání nezávislosti v roce 1991 se země rozhodla vsadit na digitální technologie jako způsob, jak překonat ekonomické a infrastrukturní výzvy. Neměli moc peněz ani infrastrukturu, tak se rozhodli skočit rovnou do digitální budoucnosti. V roce 2002 zavedli elektronické občanky a v roce 2005 elektronické volby. Dneska si Estonci vyřídí přes internet prakticky všechno kromě svatby a rozvodu – a kdo ví, možná i to jednou půjde.

Jižní Korea je další digitální šampion. Od konce 90. let tam lili peníze do digitální infrastruktury jako do bezedné jámy – a vyplatilo se to. Dnes patří k nejvíc digitalizovaným zemím světa. Představte si, že nemusíte stát fronty na úřadech a všechno vyřídíte pár kliknutími!

Pro střední a východní Evropu byl zlomový rok 2004 a vstup do EU. Najednou byly k dispozici evropské fondy a s nimi i možnost investovat do digitální infrastruktury. Přístup k evropským fondům umožnil těmto zemím investovat do digitální infrastruktury a implementovat moderní řešení e-governmentu podle evropských standardů. Pamatujete si, jak se u nás začaly objevovat první elektronické služby?

Paradoxně i finanční krize 2008-2009 pomohla e-governmentu. Když došly peníze, vlády hledaly způsoby, jak ušetřit. A digitalizace? Ta se ukázala jako skvělý způsob, jak snížit náklady a zefektivnit služby.

Poslední dekáda přinesla úplně nový přístup. Už nejde jen o to převést papírové formuláře do počítače. Koncept Government as a Platform (Vláda jako platforma) představuje nový paradigmatický přístup, který chápe vládu jako poskytovatele otevřených dat a API rozhraní, na kterých mohou třetí strany vyvíjet inovativní služby. Je to, jako když vláda řekne: Tady máte data a nástroje, ukažte, co s tím dokážete vymyslet.

A pak přišel covid. Vzpomínáte na rok 2020? Najednou jsme všichni seděli doma a úřady musely rychle vymyslet, jak fungovat bez osobního kontaktu. Za pár měsíců se podařilo to, co by jinak trvalo roky.

Dnes míříme k využití umělé inteligence, blockchainu a internetu věcí ve veřejné správě. Možná se dočkáme doby, kdy úřad sám pozná, co potřebujete, ještě než to budete vědět vy sami. Zní to jako sci-fi? Možná. Ale vzpomeňte si, jak sci-fi zněl před třiceti lety obyčejný internet...

Vývoj egovernmentu v České republice

Vývoj egovernmentu v České republice zaznamenal za poslední dvě dekády pořádný kus cesty. Konec 90. let přinesl první nesmělé krůčky v digitalizaci státních agend. Skutečný průlom však přišel až s přijetím zákona o informačních systémech veřejné správy v roce 2000, který položil pevné základy pro budoucí elektronické služby.

Vzpomínáte si na rok 2003? Tehdy spatřil světlo světa první Portál veřejné správy. Nebyl to žádný zázrak - poskytoval jen základní informace a jeho využití bylo spíš symbolické. Ale byl to začátek něčeho většího.

Rok 2009 pak přinesl revoluci v podobě datových schránek. Tento systém umožnil elektronickou komunikaci mezi námi, firmami a úřady, čímž výrazně zjednodušil a zrychlil výměnu dokumentů. Jasně, ze začátku to skřípalo a mnoho z nás tomu moc nevěřilo. Kolikrát jste si říkali: Tohle má opravdu fungovat? Ale dnes? Běžná věc.

Ve stejné době se rozjel i projekt Czech POINT. Pamatujete na ty nekonečné fronty na úřadech? Najednou stačilo zajít na poštu nebo na obecní úřad a většinu výpisů jste měli během pár minut. Czech POINT významně přispěl k přiblížení státní správy občanům a stal se jedním z nejúspěšnějších projektů českého egovernmentu.

Rok 2012 přinesl základní registry. Konečně začala platit zásada, že mají obíhat data, ne občan. Kolikrát jste dřív museli na několik úřadů s těmi samými dokumenty? Teď si úřady informace sdílely mezi sebou.

Následovala éra elektronických občanek s čipem, elektronických podpisů a Portálu občana. Zní to skvěle, že? Jenže realita často pokulhávala za sliby. Mnoho projektů se potýkalo s technickými problémy, nepřívětivým uživatelským rozhraním nebo prostě tím, že je lidé nechtěli používat. Kdo z vás skutečně využívá všechny možnosti své elektronické občanky?

Když přišla pandemie, ukázalo se, co funguje a co ne. Některé online služby nám zachránily krk, jiné prostě neexistovaly. Najednou bylo jasné, kde máme mezery.

Dnes míříme k větší propojenosti služeb a jejich dostupnosti na mobilu. Důležitým krokem bylo přijetí zákona o právu na digitální služby v roce 2020, který nám všem garantuje možnost vyřídit si věci digitálně. Představte si - už žádné dlouhé fronty a papírování!

Přesto máme před sebou ještě dlouhou cestu. Různé úřady používají různé systémy, které spolu nemluví. Některé úřady fungují na technologiích, které pamatují éru disket. A co senioři nebo lidé v odlehlých oblastech? Ti často zůstávají mimo digitální svět. Jak tohle všechno vyřešit, aby egovernment skutečně sloužil všem?

Datové schránky a jejich využití

Datové schránky představují klíčový nástroj elektronické komunikace mezi občany, podnikateli a státní správou v České republice. Pamatujete si, jak jsme dřív museli stát fronty na úřadech nebo čekat doma na doručení důležitého dopisu? Ty časy jsou naštěstí pomalu za námi. Od roku 2009 máme k dispozici systém, který tohle všechno mění.

Není to jen obyčejný email. Datovka, jak jí familiárně říkáme, zajišťuje právní závaznost a prokazatelnost doručení. Je to vlastně jako doporučený dopis s dodejkou, jen v digitální podobě. Nemusíte se stresovat, jestli vaše podání dorazilo včas nebo zda se někde nezatoulalo.

Některým z nás datovku stát přidělil povinně - firmy v obchodním rejstříku ji mají automaticky, a od loňska i všichni živnostníci. Pamatuju si ten rozruch, když se to oznamovalo! Můj kamarád Petr, který má malou truhlářskou dílnu, z toho byl nejdřív nervózní, ale teď si pochvaluje, jak jednoduše vyřizuje daňová přiznání.

Využití datových schránek přináší řadu výhod. Ušetříte nejen čas, ale i peníze za poštovné. Navíc můžete komunikovat s úřady třeba i o půlnoci v pyžamu s hrnkem čaje v ruce. Kdo by nechtěl vyřídit důležité papírování, aniž by musel někam cestovat nebo se přizpůsobovat úředním hodinám?

Když jsem nedávno potřebovala komunikovat s katastrálním úřadem v Ostravě, přestože žiju v Praze, ocenila jsem, že nemusím nikam jezdit. Prostřednictvím datových schránek lze také přistupovat k dalším online službám státu, jako je Portál občana nebo Portál veřejné správy. Všechno je propojené a funguje to jako švýcarské hodinky – tedy, většinou.

Co se bezpečnosti týče, nemusíte se obávat. Systém využívá vícefaktorovou autentizaci a všechna data jsou šifrovaná. A co je skvělé – zpráva se považuje za doručenou nejpozději desátým dnem od odeslání, i kdyby si ji adresát vůbec neotevřel. Takže už žádné vymlouvání typu to jsem nedostal.

Zvláště cenné jsou datové schránky v situacích vyžadujících rychlou reakci nebo při komunikaci s institucemi v jiných částech republiky. Vzpomínám si, jak jsem musela urgentně řešit daňovou záležitost a díky datovce jsem to zvládla během jednoho večera.

Samozřejmě, není všechno růžové. Moje babička by vám řekla, že pro ni je to španělská vesnice, a chápu ji. Pro digitálně méně zdatné nebo starší lidi může být používání datovky výzvou. Taky mě občas štve, že zprávy se po 90 dnech automaticky mažou, pokud si nepořídíte datový trezor. Některé kritiky směřují také k uživatelskému rozhraní, které není vždy intuitivní a přívětivé. Upřímně, občas tam taky tápu.

I přes tyto drobné nedostatky jsou datovky obrovským krokem vpřed. Už nemusíme trávit hodiny ve frontách nebo se stresovat, jestli naše důležité dokumenty dorazí včas. Není to dokonalé, ale je to rozhodně lepší než papírování a obíhání úřadů jako za starých časů.

Portál občana a dostupné online služby

Portál občana: centrální přístupový bod k elektronickým službám státu

Představte si, že potřebujete výpis z trestního rejstříku. Dříve to znamenalo vzít si volno z práce, vystát frontu na úřadě a pak se modlit, aby vám nechyběl nějaký dokument. Dnes? Pár kliknutí z pohodlí domova a máte hotovo během minut.

Přesně o tom je Portál občana. Je to místo, kde si vyřídíte úřední záležitosti bez stresu a papírování. Stačí se přihlásit pomocí bankovní identity (tu samou, kterou používáte pro internetové bankovnictví), MojeID nebo eObčankou.

Co všechno tam najdete? Přístup k více než stovce online služeb – a jejich počet stále roste. Jste řidič? Zkontrolujte si body během chvilky. Potřebujete něco poslat úřadu? Přístup k datové schránce vyřeší vše bez obálek a známek.

Daně už taky nemusí být noční můrou. Propojení s daňovým portálem vám umožní podat přiznání bez zbytečného stresu. A pamatujete, jak jste hledali složenky a výpisy? Teď máte vše přehledně na jednom místě.

Máte děti? Správa informací o vašich ratolestech vám dá přehled o jejich školní docházce i zdravotním pojištění. Nemusíte už volat do školy, jestli vaše dítě dorazilo na vyučování.

A co důchod? Kdo z nás ví přesně, kolik let má odpracováno a jaký bude mít důchod? Přístup k informacím o důchodovém pojištění vám dá jasnou představu bez nutnosti čekat na úřední hodiny.

Vzpomínáte, jak jste dříve museli obíhat několik úřadů kvůli jedné životní události? Třeba při založení podnikání nebo narození dítěte? Portál občana postupně propojuje všechny tyto služby, aby vám ušetřil čas i nervy.

Jasně, občas se něco zasekne nebo nefunguje úplně podle představ – digitalizace je běh na dlouhou trať. Ale upřímně, není příjemnější řešit věci z gauče s hrnkem kávy než ve frontě na úřadě?

Portál občana se navíc neustále vylepšuje a rozšiřuje nabídku dostupných služeb. Co bylo včera nemožné, je dnes samozřejmostí. A zítra? Kdo ví, možná už nebudeme muset na úřad chodit vůbec.

Elektronická identita a bankovní identita

Digitální revoluce ve státní správě u nás nabírá na obrátkách. Vzpomínáte, jak jste dřív museli vystát frontu na úřadě kvůli každé maličkosti? Ty časy pomalu mizí. Elektronická identita se stala klíčem, který nám otevírá dveře k pohodlnému vyřizování úředních záležitostí z domova.

Co mě osobně nadchlo, je zavedení bankovní identity. Konečně něco praktického! Přihlašovací údaje, které už dávno používáte pro internetové bankovnictví, vám teď poslouží i při komunikaci se státem. Žádné nové hesla, žádné další kartičky v peněžence. Prostě selský rozum v praxi - když už vás banka jednou důkladně prověřila, proč by vás měl stát prověřovat znovu?

Celý systém je vlastně docela chytrý. Můžete si vybrat, čím se prokážete - klasickou eObčankou, datovkou, nebo právě přihlášením přes svou banku. Od roku 2021, kdy tenhle zákon začal platit, se banky staly oficiálními poskytovateli elektronické identifikace. A to je skutečná revoluce v dostupnosti státních služeb.

Pamatujete, jak jste dřív museli vzít dovolenou, abyste si zařídili výpis z rejstříku trestů? Dnes stačí pár kliknutí na Portálu občana a máte ho během chvilky. Stejně tak zkontrolujete body řidiče nebo podáte daňové přiznání. A to všechno bezpečně - bankovní identita splňuje ty nejpřísnější bezpečnostní standardy podle evropského nařízení eIDAS.

Pro úředníky to taky není špatné. Nemusí trávit hodiny ověřováním, kdo jste, a mohou se věnovat složitějším případům. Díky digitalizaci je navíc všechno průhlednější, což přirozeně omezuje možnosti pro různé nekalé praktiky.

Co mě těší nejvíc? Že je to tak jednoduché! Používáte stejné postupy jako při placení účtů nebo kontrole zůstatku. Není divu, že za první dva roky si bankovní identitu oblíbily miliony Čechů.

A co nás čeká dál? Postupně přibývají další služby dostupné online a různé systémy se propojují. Představte si, že vyřídíte všechny životní situace z pohodlí domova, třeba i v neděli večer v pyžamu. Není to skvělá představa?

Kybernetická bezpečnost ve státní správě

Kybernetická bezpečnost představuje v současné době jeden z nejdůležitějších aspektů fungování moderní státní správy. Ruku na srdce, kdo z nás si dnes dokáže představit život bez digitálních služeb státu? Datové schránky, Portál občana nebo Czech POINT – všechny tyto nástroje nám šetří čas a nervy, které bychom jinak strávili postáváním na úřadech. Jenže s pohodlím přichází i riziko.

Aspekt eGovernmentu	Česká republika	Estonsko	Průměr EU
Datové schránky	Ano (od 2009)	Ano (od 2005)	Dostupné v 60% zemí
Elektronická identita	eObčanka, NIA	e-ID karta	Různé systémy
Digitální podpis	Ano	Ano (včetně mobilního)	Dostupný ve všech zemích
Portál občana	gov.cz	eesti.ee	Dostupný ve všech zemích
Elektronické daňové přiznání	Ano (EPO)	Ano (95% podání online)	Dostupné ve všech zemích
Elektronické zdravotnictví	eRecept, eNeschopenka	Komplexní systém	Částečně implementováno
Index DESI (eGovernment)	54,8 bodů	89,3 bodů	68,1 bodů

Pamatujete si na ten rozruch, když hackeři napadli nemocniční systémy? Nebo když některé městské úřady nemohly kvůli kyberútoku fungovat? Tyhle incidenty odhalily zranitelná místa v infrastruktuře a ukázaly, že ani stát není nedobytnou pevností. A to je teprve začátek.

Co se vlastně děje v zákulisí? NÚKIB, naše digitální policie, neustále sleduje hrozby a varuje: útoky jsou stále chytřejší a častější. Je to jako nekonečný souboj mezi štítem a mečem – jakmile vylepšíme obranu, útočníci přijdou s novým trikem.

Zákon o kybernetické bezpečnosti sice stanovuje pravidla hry, ale papír sám o sobě systémy neochrání. Důležitým prvkem je také pravidelné bezpečnostní testování a audity, něco jako preventivní prohlídky u lékaře – lépe odhalit problém dřív, než propukne naplno.

Nejslabším článkem řetězu však zůstáváme my, lidé. Kolikrát jste dostali podezřelý email, který vypadal jako od vaší banky? Nebo jste byli v pokušení kliknout na lákavý odkaz? Zaměstnanci státní správy čelí těmto nástrahám denně a stačí jedno kliknutí, aby se útočník dostal do systému.

Znáte ten pocit frustrace, když se musíte přihlašovat přes složité heslo, potvrzovací SMS a ještě odpovídat na bezpečnostní otázky? Moderní přístupy proto stále častěji využívají víceúrovňové ověřování identity při zachování intuitivního uživatelského rozhraní. Prostě bezpečnost, která nás nenutí proklínat všechny programátory světa.

Kybernetická bezpečnost dávno není jen naším domácím problémem. Když hackeři zaútočí třeba na Estonsko, můžeme si být jisti, že podobné techniky brzy vyzkouší i u nás. Proto je mezinárodní spolupráce naprosto klíčová – sdílení informací mezi státy funguje jako včasný varovný systém.

Investice do digitální ochrany možná na první pohled vypadají jako vyhozené peníze – dokud se něco nestane. Pak je najednou pozdě. Nezbytná podmínka pro důvěryhodné fungování elektronické státní správy není jen prázdná fráze. Představte si, že by vaše citlivé údaje z daňového přiznání najednou byly veřejně dostupné. Vrátila by se pak ještě někdy vaše důvěra v digitální služby státu?

S příchodem umělé inteligence, chytrých zařízení a dalších vymožeností se otevírají nové možnosti, jak zlepšit fungování státní správy. Zároveň se ale objevují nové způsoby, jak tyto systémy napadnout. Je to nekonečný závod, ve kterém si nemůžeme dovolit prohrát.

Výhody digitalizace státních služeb pro občany

Digitalizace státních služeb představuje zásadní transformaci v interakci mezi občany a státem, která mění náš každodenní život k lepšímu. Vzpomeňte si na ty nekonečné fronty na úřadech nebo situace, kdy jste si museli vzít volno v práci jen proto, abyste si vyřídili občanku. Díky egovernmentu jsou tyto starosti minulostí. Teď můžete většinu věcí vyřídit z gauče, s kávou v ruce, třeba i v neděli večer.

Dostupnost služeb 24 hodin denně, 7 dní v týdnu je prostě k nezaplacení. Kdo by nechtěl podat daňové přiznání ve tři ráno, když nemůže spát? Nebo si zažádat o nový řidičák během polední pauzy? Pro rodiče s malými dětmi je to doslova požehnání – žádné tahání ratolestí po úřadech nebo shánění hlídání. A co teprve lidé, kteří mají problém s pohybem nebo bydlí někde na samotě? Pro ně je digitalizace naprostým vysvobozením.

Výrazné snížení administrativní zátěže pocítí každý, kdo někdy musel oběhat pět různých úřadů se stejnými dokumenty. Pamatujete, jak jste museli na každém úřadě vyplňovat prakticky stejné údaje? Princip jednou a dost tohle mění. Stát si informace předává mezi úřady, a vy už nemusíte pořád dokola psát své jméno, adresu a rodné číslo. Ušetříte nervy i čas.

Průhlednost celého procesu je další velkou výhodou. Ještě nedávno jste podali žádost a pak čekali jako na smilování, jestli a kdy se něco stane. Teď můžete online sledovat, v jaké fázi se vaše záležitost nachází. Není to skvělé vědět, že váš dokument nezapadl někde v šuplíku, ale skutečně se s ním něco děje?

Občané šetří nejen čas, ale i finanční prostředky, a to není malá věc. Spočítali jste si někdy, kolik vás stojí cesta na úřad? Benzín nebo jízdenka, parkování, možná i ztracený příjem, když musíte být v práci. A to nemluvím o tom, že stát postupně ušetří na provozu přepážek a budov, což by v ideálním světě mohlo znamenat nižší daně nebo lepší služby.

Digitální služby mohou být paradoxně přístupnější než ty tradiční. Třeba pro neslyšícího člověka je mnohem jednodušší komunikovat písemně online než se domlouvat na přepážce. Nevidomí mohou využít čtečky obrazovky. Lidé upoutaní na vozík nemusí řešit, jestli se do budovy úřadu vůbec dostanou.

Ochrana osobních údajů a kybernetická bezpečnost jsou samozřejmě témata, která nás všechny trochu děsí. Ale upřímně – není bezpečnější mít své údaje chráněné šifrováním a vícestupňovým ověřením než v papírové složce, kterou může kdokoliv vytáhnout ze skříně? Moderní systémy nabízejí mnohem lepší ochranu, než jsme kdy měli u tradičních metod.

A co životní prostředí? Méně papírování znamená méně kácených stromů. Méně cest autem na úřady znamená méně emisí. V době, kdy se každý snaží být trochu zelenější, je tohle příjemný bonus.

Digitalizace státních služeb představuje klíčový prvek modernizace veřejné správy a přiznejme si – už bylo načase. I když možná naši rodiče nebo prarodiče potřebují s online službami občas pomoci, výhody jsou tak ohromné, že stojí za trochu učení. Koneckonců, není lepší strávit odpoledne učením babičky, jak si vyřídit příspěvek na bydlení online, než ji doprovázet na několik návštěv úřadu?

Výzvy implementace egovernmentu v praxi

E-government v Česku: Cesta plná výzev

Digitalizace státní správy u nás postupuje, ale upřímně? Implementace elektronické vlády v České republice čelí řadě významných výzev, které brzdí skutečný potenciál online služeb.

Znáte ten pocit, když babička potřebuje vyřídit něco na úřadě online a vy jste její jediná záchrana? Právě tady narážíme na první kámen úrazu - digitální propast. Zatímco pro nás je Datová schránka nebo Portál občana hračka, pro mnoho seniorů nebo lidí z odlehlých oblastí jde o nepřekonatelnou překážku. A ruku na srdce, kolikrát jste sami nadávali na neintuitivní rozhraní některých státních webů?

Pak je tu otázka bezpečnosti, která nás všechny trochu děsí. S rostoucím množstvím citlivých dat, která jsou ukládána a přenášena v digitálním prostředí, roste i riziko kybernetických útoků a úniku informací. Vzpomínáte, jak se před časem řešil útok na nemocniční systémy? Takové incidenty rozhodně nepřidávají na důvěře v digitální služby státu.

Technologická stránka věci je kapitola sama pro sebe. Každý, kdo někdy musel obíhat několik úřadů kvůli jedné záležitosti, zažil frustraci z toho, že pravá ruka neví, co dělá levá. Vytvoření jednotné platformy, která by umožnila bezproblémovou komunikaci mezi různými úřady a systémy, je zásadním předpokladem pro efektivní fungování elektronické vlády. Představte si, že by stačilo jednou zadat změnu adresy a automaticky by se promítla všude, kde je potřeba - od finančáku po zdravotní pojišťovnu.

Co se týče zákonů, ty často pokulhávají za technologickým vývojem. Kolikrát jste se setkali s tím, že něco nejde vyřídit elektronicky, protože to zákon neumožňuje? Přitom v jiných zemích EU je to běžná praxe.

Peníze hrají v celém procesu zásadní roli. Mnoho ambiciózních iniciativ v oblasti elektronické vlády selhalo kvůli nedostatečnému financování nebo nerealistickým očekáváním ohledně návratnosti investic. Vzpomeňme na projekt elektronických občanek - kolik to stálo a jaký je reálný přínos pro běžného člověka?

Další brzdou jsou sami úředníci. Ne že by za to mohli, ale přechod z papírového na digitální svět není pro každého snadný. Investice do školení zaměstnanců a vytvoření motivačního prostředí pro přijímání inovací jsou proto nezbytné pro úspěšnou digitální transformaci veřejného sektoru. Narazili jste někdy na úředníka, který by vám raději vytiskl formulář, než poslal odkaz na online verzi?

A nakonec musíme myslet i na propojení s Evropou. Když si chcete vyřídit něco v zahraničí, měly by naše systémy komunikovat s těmi evropskými. Jenže realita? Často je jednodušší vzít si dovolenou a jet si to vyřídit osobně.

Tak co myslíte, dočkáme se někdy opravdu funkčního e-governmentu, nebo zůstane jen u slibů?

Elektronická vláda je jako most, který spojuje občany s úřady, umožňuje jim překročit řeku byrokracie bez zbytečného brodění se v papírech a čekání ve frontách. Je to cesta k transparentnosti, efektivitě a lepší komunikaci mezi státem a jeho obyvateli.

Vojtěch Novotný

Mezinárodní srovnání úrovně digitálních služeb státu

V rámci Evropské unie existuje několik indexů, které měří a porovnávají úroveň digitalizace veřejné správy v jednotlivých členských státech. Česká republika dlouhodobě zaostává za průměrem EU, přestože v posledních letech došlo k určitému zlepšení. Podle indexu DESI se naše země v oblasti digitálních veřejných služeb umisťuje pravidelně v poslední třetině žebříčku evropských zemí.

Znáte to - v Dánsku nebo Finsku si občané vyřídí většinu úředních záležitostí z pohodlí domova, zatímco my často stojíme ve frontách s pořadovým číslem v ruce. Estonsko je v tomhle ohledu naprostý fenomén! Téměř 99 % jejich veřejných služeb funguje online nonstop. Estonci mohou online volit, založit firmu za pár minut, digitálně podepisovat dokumenty a mít přístup ke svým zdravotním záznamům odkudkoliv. Jejich systém X-Road propojuje různé databáze tak, že spolu mluví a občan nemusí běhat od úřadu k úřadu.

A co teprve Singapur nebo Jižní Korea! Tam už dávno pochopili, že chytrý telefon v kapse může být tím nejlepším průvodcem světem byrokracie. V Singapuru díky strategii Smart Nation využívají umělou inteligenci a analýzu dat, aby občanům skutečně usnadnili život.

U nás bohužel narážíme na řadu překážek, které brzdí rozvoj digitálních služeb státu. Každý úřad má svůj vlastní systém, který často neumí komunikovat s ostatními. K tomu přidejte složitou legislativu a fakt, že část populace se v digitálním světě stále necítí jako doma. Kolikrát jste si museli vzít dovolenou, abyste vyřídili něco, co by v jiných zemích zvládli pár kliknutími?

Podle studie OSN E-Government Survey se Česká republika pohybuje kolem 50. místa ze 193 hodnocených zemí. Nejsme na tom tragicky, ale ani nijak slavně. Jasně, máme datové schránky a Portál občana, ale ruku na srdce - kolik z nás je skutečně aktivně využívá?

Naštěstí se věci pomalu hýbou kupředu. V roce 2020 byl přijat zákon o právu na digitální služby, který slibuje digitalizaci většiny státních služeb do roku 2025. Pandemie nás navíc donutila urychlit některé procesy - vzpomeňte si, jak rychle se najednou objevila eIdentita nebo jak se rozšířily funkce Portálu občana.

Co mají společného země, které v digitalizaci excelují? Politickou podporu, jasnou dlouhodobou vizi, dostatek peněz a lidí, zapojení soukromého sektoru a hlavně - komunikaci s občany. Naprosto klíčová je také důvěra lidí v digitální služby státu a jejich ochota tyto služby používat.

Česko teď stojí před výzvou nejen dohnat technologický náskok vyspělejších zemí, ale také změnit celkový přístup. Nestačí jen převést papírové formuláře do PDF formátu - je potřeba celý proces překopat a postavit ho tak, aby vyhovoval nám, občanům. Zkušenosti ze zahraničí jasně ukazují, že úspěšná digitalizace vyžaduje komplexní přístup, který kombinuje nové technologie s organizačními a legislativními změnami.

Budoucnost egovernmentu a umělá inteligence

Digitální revoluce ve státní správě je teprve v plenkách, ale umělá inteligence může zásadně změnit způsob, jakým stát komunikuje s občany a poskytuje své služby. Jasně, máme Portál občana, Datové schránky a Czech POINT, ale upřímně – není to zatím jen papírování převedené do počítače?

Znáte ten pocit, když musíte stejné údaje vyplňovat na deseti různých úřadech? Tohle by mohlo brzy skončit. Umělá inteligence dokáže propojit roztříštěné systémy a vytvořit jednotné rozhraní, které bude pro nás všechny intuitivní a snadno použitelné. Žádné další přeskakování mezi webovými stránkami různých úřadů!

Za pár let by nám na státních portálech mohli pomáhat chytří virtuální asistenti. Představte si, že se blíží termín daňového přiznání a váš digitální pomocník vám sám připomene, že je čas jej podat, nabídne předvyplněný formulář a pomůže s nejasnostmi. To by byl rozdíl oproti současnému bloudění po stránkách finanční správy, co?

Státní správa budoucnosti bude proaktivní, ne reaktivní. Narodí se vám dítě? Systém vám sám nabídne registraci miminka, informace o rodičovském příspěvku a další související služby – všechno na jednom místě, bez oběhávání úřadů s novorozencem v náručí.

Každý z nás je jiný, a tomu se přizpůsobí i digitální služby státu. Babička dostane jednodušší rozhraní s většími tlačítky, zatímco technicky zdatný bratranec může využívat pokročilé funkce. Konečně státní web, který nebude pro všechny stejně nepřehledný!

Co kdyby stát využíval anonymizovaná data k tomu, aby lépe plánoval veřejnou dopravu nebo identifikoval místa, kde je potřeba opravit silnice? Díky prediktivní analýze by se mohly veřejné služby zlepšovat dřív, než o to vůbec požádáme.

Blockchain v kombinaci s umělou inteligencí by mohl zajistit bezpečné a průhledné vedení veřejných registrů. Představte si, že byste přesně věděli, který úředník a proč nahlížel do vašich údajů – konec paranoidních představ o tom, kdo všechno má přístup k vašim osobním informacím.

Samozřejmě to není bez rizik. Ochrana soukromí a zabezpečení dat musí být naprostou prioritou. Nikdo nechce, aby jeho citlivé údaje unikly nebo aby ho algoritmus nespravedlivě znevýhodnil jen proto, že bydlí v určité čtvrti nebo patří k určité skupině.

Zákony často kulhají za technologiemi. Kolikrát jste se setkali s tím, že něco nejde vyřídit elektronicky, protože to zákon neumožňuje? Potřebujeme aktualizovat legislativu tak, aby podporovala inovace, ale zároveň chránila naše práva.

Státní úřady musí začít vnímat občany jako klienty, kterým poskytují služby, nikoli jako otravné žadatele. Umělá inteligence může být skvělým pomocníkem, ale skutečná změna musí přijít od lidí. Koneckonců, i ten nejchytřejší algoritmus je jen tak dobrý, jak dobří jsou lidé, kteří ho vytvářejí a používají.